EN (for Czech scroll down):

This morning was kind of back to our usual so I set my alarm at 5:20am and by 6:10am I was back on the trail. Me, Ann, Brooke and Stefi agreed on a lunch spot where we would meet and till then I was enjoying hiking alone for a while again. I really do love that. When I am in the Alps I usually hike alone and it is just some kind of therapy for me I guess. A lot of people do not like spending time with themselves but I enjoy it a lot. I like spending time in my head which many people cannot stand for a longer period of time. I mean it has only been 14 days.. ask me in 4 months. Again, we had a sunny day and the views were just amazing. We entered the San Jacinto Wilderness and hiked above 2000m most of the day. Sadly, there were a lot of burned trees around us but that’s unfortunately the reality we live in.

On a more positive note, I got my trail name! The girls picked Juke Box for obvious reasons haha. So those who know me, I make a lot of random sounds (mostly funny) and whenever I listen to my music I sometimes sing some lyrics’ parts out loud so well.. there you go. We also started calling Brooke “Fun Fact” because she is educating us on so many American stuff and stereotypes. Midday we took a little break and then refilled our water bottles at the next water source. The afternoon was a bit more challenging because we had to cross a lot of blowdowns that were on the trail. I stopped counting them at some point but there were definitely at least 50 of them. In a way I loved the trail being so technical again. We even had to cross some snowy fields which honestly felt so familiar to me since I am spending 4 months in a year on snow (because of my work). For those more difficult parts that might later come up I am of course carrying my spikes. We managed to make it to a parking lot where a lovely trail angel gave us a ride to our Idywilld Inn. It was a really long day, we did 24miles (38km) so it was our longest day yet. I am so proud of us though. Of my body too and especially my legs, I feel like they felt they are getting one year older tomorrow and wanted to show me their best today haha. All in all, it felt like I am back home today. I love those mountain views, higher altitude air and snow of course. Tomorrow it is going to be our second zero day and it also happens to be my birthday yay. My last day of 28 was good, really good.

CZ:

Dnešní ráno se vrátilo do obvyklých kolejí, nastavila jsem si budík na 5:20 a v 6:10 jsem byla zpátky na trailu. Já, Ann, Brooke a Stefi jsme se domluvily na místě oběda, kde se sejdeme, a do té doby jsem si zase chvíli užívala trail o samotě. Mám to tak ráda. Když jsem v Alpách, většinou chodím na túry sama a je to pro mě vlastně tak trochu i terapie. Spousta lidí nerada tráví čas sama se sebou, ale u mě je to naopak. Ráda trávím čas ve své hlavě, což mnoho lidí delší dobu nevydrží. Je teda pravda, že je to zatim teprve 14 dní… zeptejte se mě za 4 měsíce. Opět jsme měly slunečný den a výhledy byly prostě úžasné. Vstoupily jsme do San Jacinto Wilderness a většinu dne jsme se pohybovaly ve výšce nad 2000 metrů. Bohužel kolem nás bylo hodně ohořelých stromů, ale to je bohužel realita, ve které žijeme.

Na tu pozitivnější stránku, dostala jsem svoje trail jméno! Holky mi vybraly Juke Box z vlastně docela zřejmých důvodů. To, kdo mě znají, vědí, že vydávám spoustu náhodných zvuků (většinou legračních) a kdykoli poslouchám hudbu, občas si některé části textu zpívám nahlas, takže… tady to máte. Taky jsme Brooke začaly říkat “Fun Fact”, protože nás poučuje o spoustě amerických věcí a stereotypů. V poledne jsme si daly malou přestávku a pak jsme si u dalšího zdroje vody doplnily lahve s vodou. Odpoledne bylo trochu náročnější, protože jsme musely překonávat spoustu popadaných stromů, které byly na trali. V jednu chvíli jsem je přestala počítat, ale určitě jich bylo nejméně 50. Svým způsobem se mi líbilo, že trail byl opět technicky náročný. Dokonce jsme musely přejít i přes několik zasněžených částí, které mi upřímně připadaly známé, jelikož na sněhu trávím 4 měsíce v roce (kvůli práci). Na ty náročnější úseky, které nás v budoucnu čekají si samozřejmě nesu i nesmeky. Podařilo se nám dojít až na parkoviště Humber Park, kde nás moc milí trail angels svezli k našemu hotelu Idywilld Inn. Byl to opravdu dlouhý den, ušly jsme 24 mil (38 km), takže to byl náš zatím nejdelší den. Jsem na nás ale moc pyšná. Taky na své tělo a hlavně na nohy, mám pocit, že cítily, že zítra zestárnou o rok, a chtěly mi dnes ukázat to nejlepší, haha. Celkově jsem se dnes cítila, jako bych byla zpátky doma. Miluju ty výhledy na hory, vzduch ve vyšší nadmořské výšce a samozřejmě sníh. Zítra nás čeká druhý zero den a zároveň mám narozeniny. Můj poslední den 28mi let byl dobrý, opravdu dobrý.