EN (for Czech scroll down):

Okay it is true that in those 26 days it only rained three times – all those times we had a zero day – except for today. We got back on trail in our rain gear and well it was not pleasant at all. Our shoes got wet within minutes but thanks to my poncho and my sun/rain umbrella I was more or less dry everywhere else. After two miles (3,2km) we stopped at the water source and all of a sudden it stopped raining! There was even a bit of sun. We stayed in our rain gear for a bit longer because the forecast did predict some more showers but it did not end up raining anymore. Hallelujah! The trail would have been today pretty enjoyable if it weren’t for Connie though. Man was she heavy. I completely forgot to mention how heavy she was with all the food and now with 2,5l of water. Around noon we stopped for a lunch break and I must say my shoulders were enjoying every second without that pack on. We also packed the pasta leftovers for lunch so that was some extra weight as well. Nevertheless, the pasta was still so good. Definitely our best lunch on trail yet.  During our lunch break we met two guys who were the definition of an ultralight hiker. Their packs were probably half of ours but after hearing their stories and all the things where they cut weight I thought there is a very fine line between being ultralight and being reckless. Bottom line everyone is hiking their own hike so who am I to judge. 

After our lunch break it was time to push a bit more again because we had 7 more miles (11,2km) to get to our camp spot. Luckily the trail was pretty generous to us because there weren’t any difficult climbs and since we were still pretty high the sun was not that annoying. On the contrary, after that rainy morning it was a great welcome. Despite taking several breaks due to our heavy load, at 5:30pm we made it to our camp spot. No one was there so we could pick some great flat terrains to set up our tents. For dinner I ended up having my first ramen noodles but since the morning I kind of lost my appetite and was not craving any of my food or previous town food for that matter. In spite of that I had to put some calories into my body so I made myself some white chocolate and that was a nice warm dessert since this night was going to be rather cold again (around 0 degrees Celsius). I prepared all of my hand warmers and layered up. It was nice being back on trail again as ZABS. 

CZ:

Dobře, je pravda, že za těch 26 dní pršelo jen třikrát – ve všech případech jsme měly zero den – kromě dneška. Na trail jsme se vrátily v pláštěnkách a no, nebylo to vůbec příjemné. Boty jsme měly mokré během pár minut, ale díky ponču a deštníku proti slunci/dešti jsem byla všude jinde víceméně v suchu. Po dvou mílích (3,2 km) jsme zastavily u vodního zdroje a najednou přestalo pršet! Dokonce vysvitlo i trochu sluníčka. Zůstaly jsme v nepromokavém oblečení ještě chvíli, protože předpověď předpovídala další přeháňky, ale nakonec už nepršelo. Haleluja! Stezka by byla dneska docela příjemná, kdyby nebylo Connie! Páni, ta byla těžká. Úplně jsem zapomněla zmínit, jak těžká se vším tím jídlem a teď navíc s 2,5 l vody byla. Kolem poledne jsme si udělaly přestávku  na oběd a musím říct, že moje ramena si bez toho batohu užívala každou vteřinu. K obědu jsme si zabalily zbytky těstovin, takže to byla také nějaká ta váha navíc. Přesto byly pořád tak dobré. Rozhodně náš zatím nejlepší oběd na trailu. Během polední pauzy jsme potkaly dva kluky, kteří byli definicí ultralehkého hikera. Jejich batohy byly asi poloviční než ty naše, ale po vyslechnutí jejich příběhů a všech věcí, kde snižovali váhu, jsem si pomyslela, že je velmi tenká hranice mezi tím být ultralehký a být lehkovážný. Podtrženo a sečteno, každý si jde ten svůj hike, takže kdo jsem já, abych někoho soudila.

Po polední pauze bylo na čase opět trochu přidat, protože na naše kempovací místečko nám zbývalo ještě 7 mil (11,2 km). Naštěstí byl trail docela štědrý, protože nás nečekalo žádné náročné stoupání, a sluníčko díky vyšší nadmořské výšce byl pořád náš kamarád. Zvlášť po tom deštivém ránu. Přestože jsme si kvůli velké zátěži dělaly několik přestávek, v 17:30 jsme zvládly dorazit na dané místo. Nikdo tam nebyl, takže jsme si mohly vybrat plus mínus rovné terény pro postavení našich stanů. K večeři jsem si nakonec dala svojí první čínskou polévku, ale od rána jsem tak nějak ztratila chuť k jídlu, takže jsem neměla moc chuť na své trailové jídlo, a ani na předchozí jídlo co jsme si dopřávaly ve městě. Přesto jsem ale do sebe musela dostat nějaké ty kalorie, takže jsem si jako dezert udělala teplou bílou čokoládu, protože tato noc měla být opět poměrně chladná (kolem 0 stupňů Celsia). Připravila jsem si všechny své hřejivé polštářky a navrstvila se. Bylo příjemné být opět na trailu jako ZABS.