EN (for Czech scroll down):

We woke up shortly after 5am to watch the sunrise. The only drawback was that the sunrise was behind the mountain. We didn’t really get that right but there were still some nice colors in the sky all around. It was weird that Brooke wasn’t there, I mean this will be the new normal for us but we enjoyed having her around and hearing about all the different fun facts she would share with us. The morning was pretty chill with a few climbs and then a one long descent. Since we decided to see how it goes today we didn’t really pick a specific tensite. It was another sunny day so of course I had to put some sunscreen on. Still waiting for my medium caramel tan though. After our lunch break I was walking couple of minutes before the girls and all of a sudden I saw an animal on the trail ahead of us. First I thought yeah sure it is normal that a cat crosses a road or in this case the trail but then I realized where I was. It was a bobcat! Super cute and also rare to see. Afterwards I was mostly in front of the girls enjoying the views and the flow of the trail.

In the end we ended up doing 22 miles (35km) and with the breaks my phone was showing almost 39km since the morning. Wow, our second longest day yet. It was way better than the first one though (just before Idyllwild) and byw. it is likely that I am already getting my trail legs. That is a thing that happens if you’re walking for a long period of time. I still have to ask someone who already has them how would they describe the feeling. For me personally it is like my legs are detached from my body at some point. Even if the rest of my body is already tired my legs keep saying “don’t worry we got you” and are able to just carry me on further. Sure, during our lunch break I take my shoes off and stretch my feet as well but I can definitely feel that they have gotten way stronger. Not too mad about that to be honest. Some people get their trail legs halfway in their hike or way later. So if what I have been experiencing is really the sign of my trail legs appearance then I am all in for it.

CZ:

Probudily jsme se krátce po páté hodině ranní, abychom se mrkly na východ slunce. Jedinou nevýhodou bylo, že východ slunce byl za horou. To se nám moc nepovedlo, ale i tak byly na obloze všude kolem nás moc pěkné barvičky. Bylo divné, že tam Brooke nebyla, tohle celé bude pro nás ale brzy nový “normál”. Ráno bylo docela pohodové s několika stoupáními a pak jedním dlouhým sestupem. D Jelikož jsme se rozhodly, že uvidíme, jak to dneska půjde, nevybraly jsme si žádný konkrétní místo na kempování. Taky byl dneska další slunečný den, takže jsem se samo sebou musela namazat opalovacím krémem. Stále čekám na své středně karamelové opálení. Po polední pauze jsem šla pár minut před holkama a najednou jsem na trailu před námi uviděla kočku. Nejdřív jsem si pomyslela jo, jasně, to je normální, že kočka přechází přes cestu, ale pak jsem si uvědomila, kde to přece jsem. Byl to rys! Super roztomilý a také celkem vzácný k vidění. Pak už jsem se většinou držela před holkama a užívala si výhledů.

Nakonec jsme ušly 22 mil (35 km) a s přestávkami mi večer telefon ukazoval od rána téměř 39 km. Páni, náš druhý nejdelší den. Bylo to ale mnohem lepší než ten první i když trochu “nedobrovolně” dlouhý (těsně před Idyllwild). Je pravděpodobné, že už se mi začínají vytvářet trailové nohy. To se stává, když delší dobu šlapete. Musím se ale někoho zeptat, kdo už je má, jak by ten pocit popsal. Mně osobně to připadá, jako by se mi nohy v určitém okamžiku oddělily od těla. I když je zbytek těla už unavený, nohy mi pořád říkají „neboj, máme tě“ a nesly by mě dál. Samo sebou, že během poledních pauz si sundávám boty a nohy si protáhnu, ale rozhodně cítím, že se celkově dost posílily. A to rozhodně není na škodu. Někteří lidé dostanou trailové nohy až v polovině trailu nebo i mnohem později. Takže jestli to, co zažívám, je opravdu známka toho, že se mi objevily trailové nohy, tak jsem každopádně za.