EN (for Czech scroll down):

I had yet another “eventful night”. I woke up at around 23:30pm hearing some sounds and it turned out a chipmunk was cruising around my tent. I tried turning on my headlamp couple of times but it didn’t work. The last thing I wanted was to get more holes in my tent so I decided to pack it and cowboy camp next to the girls. Gosh I really hate those critters so much. Once we got up we packed everything and got going because we had 17 miles to get to Kennedy Meadows – a huge milestone for every PCT hiker. The desert was in a lot of ways surprising and beautiful but definitely challenging. After 1 124km I can’t wait to climb some mountains and see some snow again. Around 3 miles (4,8km) before Kennedy Meadows a thunderstorm was getting closer and closer.

We managed to escape most of it but got rained on a bit for maybe 5 minutes. Nothing too bad. A dramatic farewell to the desert section. Soon after we got to the iconic Kennedy Meadows road sign and the General store. There is a patio where most hikers hang out and every time someone arrives they give you a huge applause. I was secretly looking forward to that moment and once we got closer  everyone started cheering on us. I got really emotional for a second. It was incredible. We all made it through the desert and this was the place we were dreaming of for the past two months. Here we finally are. It was so nice to see some familiar faces and we even got to meet Ben again who we hiked with the first two weeks. We also learned that Alex quit which was quite a bummer. Everyone hikes their own hike though. We celebrated our moment with a great lunch and in the evening we hung out and played some cards. Shortly before Kennedy Meadows we got to meet a girl – Sienad – from Australia who joined us and later in town a german guy – Sebastian – who hung out with us since. The vibe was amazing. Tomorrow we are going to prepare our biggest resupply yet and get ready for the Sierra Nevada Mountains!

CZ:

Tak jsem prožila další „rušnou noc“. Kolem 23:30 jsem se probudila a uslyšela nějaké zvuky a ukázalo se, že kolem mého stanu si to štráduje chimpunk. Několikrát jsem zkusila rozsvítit čelovku, ale nepomohlo to. Poslední, co jsem chtěla, bylo, aby mi do stanu udělala nějaká další potvora ještě víc děr, a tak jsem se rozhodla sbalit ho a lehnout si pod širák vedle holek. Sakra, já tyhle malý potvůrky fakt nesnáším. Jakmile jsme vstaly, všechno jsme sbalily a vyrazily, protože nás čekalo ještě 17 mil, abychom se dostaly do Kennedy Meadows – obrovský milník pro každého PCT hikera. Poušť byla v mnoha ohledech překvapivá a krásná, ale rozhodně náročná. Po 1 124 km se nemůžu dočkat, až vylezu na nějaké hory a uvidím zase sníh. Asi 3 míle (4,8 km) před Kennedy Meadows se k nám začala přibližovat víc a víc bouřka.

Většině se nám podařilo uniknout, ale asi 5 minut nám maličko sprchlo. Nic hrozného. Dramatické rozloučení s pouští. Brzy poté jsme doťapkaly k ikonické ceduli Kennedy Meadows a k obchodu General store. Je tam terasa, kde se schází většina hikerů, a pokaždé, když někdo přijde, tak vám pořádně zatleskají. Tajně jsem se na ten okamžik těšila, a jakmile jsme se přiblížily, všichni začali tleskat, pískat a jásat. Na chvíli jsem se tak trochu dojala. Bylo to neuvěřitelné. Všichni jsme se dostali přes poušť a tohle bylo místo, o kterém jsme poslední dva měsíce snili. Konečně jsme tady. Bylo příjemné vidět zase známé tváře a dokonce jsme se znovu setkaly s Benem, se kterým jsme strávili první dva týdny. Také jsme se dozvěděly, že Alex skončil, což nás docela mrzelo. Každý si ale určuje svůj vlastní hike. Naši chvíli jsme oslavily skvělým obědem a večer jsme se poflakovali a hráli karty. Krátce před Kennedy Meadows jsme se seznámily s holčinou – Sienad – z Austrálie, která se k nám přidala, a později taky s Němcem – Sebastianem – který se s námi večer taky trávil čas. Atmosféra byla úžasná. Zítra nás čeká příprava na zatím největší zásobování a pak vzhůru na pohoří Sierra Nevada!