EN (for Czech scroll down):

The night at the camp was quite chilly but managed to get a pretty good sleep. We even heard some coyotes at night which was super cool. After I woke up I brushed my teeth and then enjoyed some yummy pancakes that were made for us at the camp. It was all kind of starting to hit me. This was it. This was the first day that I would get to spend on the PCT. After I packed my backpack I started walking towards the Southern Terminus. It was a 15min walk and when I got there only two or three other hikers were taking photos at the monument. It still felt completely and uterrly unreal. One girl who arrived there at the same time as me took a few pics of me posing at the monument and as a return I also took several pics of her. Her name is Brooke, she is originally from California but moved to Washington D.C. I started walking as she was saying goodbye to her family but it did not take that long and she caught up with me and we started talking. Just after our first mile a huge turkey passed us on the other side of the road (fyi it was behind a fence). PCT markers went by and the temperatures were rising and rising. As Brooke told me this heat was kind of unusual for this month but irronicaly that is exactly how I imagined the desert if not even hotter. From time to time we would take a break in the shadow, drank our electrolytes and watched both hawks, vultures and a hummingbird being almost the only active creatures out there at this time. Along the way me saw lizards running away from us as we continued our journey. During noon the heat has become so unbearable that we decided to take a longer break. It appeared that we laid down just next to a tree full of parrots. Those were, however, not native but some indviduals that fled peoples’ households. A minute later I saw a squirrel. It was maybe three meters away from me and was not afraid at all. In fact it was chilling under a tree as we finished our break and hit the trail again. During the day we passed several other hikers. Some I remembered from the CLEEF camp, others were new but all of them were really friendly and oftentimes would stop by for a chat. Me and Brooke even did our kind of trail magic as we offered water to two other hikers who did not plan their water that wisely. I was carrying about 5l with me from the start but there were so many other hikers who were running out of water and still had several miles to get to the next water source. I planned on taking it easy since it was my first day but Brooke mentioned wanting to make it to the Hauser Creek which would be 15miles in total on our first day. The idea of being close to water was tempting and since I was not that tired yet I agreed. At one point when we were making more and more miles I saw a tiny little snake making its way among the stones. Not a rattlesnake. Not yet. Another time we spotted a rabbit running among the bushes. There was so much life in the desert I thought. One would think what an hodtile land the desert must be but there was beauty there too. Almost the whole day we were geting breathtaking views of the surroundings. There was so much greenery as well..some spots almost reminded my of home and the Alps 🙂

By the time we got to Hauser Creek it was already 6:30pm.. almost all the spots were taken. As we soon realized, we were not the only ones who had the idea of getting closer to the water source. Brooke found a spot for setting up her tent and I decided to go cowboy camping.. first night and first time cowboy camping on the PCT. I have done it many many times back home during my summer camps but well, cowboy camping in the USA in the desert is a bit different. I filtered some water and as the clock hit 8:30pm everyone was in their tents or already asleep on their sleeping pads. Trail time. That is something that I would very quickly get used to. After all, after 25km everyone falls asleep within seconds.

CZ:

Noc v kempu byla celkem chladná, ale podařilo se mi docela dobře vyspat. V noci jsme dokonce slyšeli nedalko výt kojoty, což byl zajímavý zážitek. Po probuzení jsem si nejdřív vyčistila zuby a pak si pochutnala na mňamózních palačinkách, které tu pro nás v kempu udělali. Pak mi to začalo všechno tak nějak docházet. Tohle bylo ono. Tohle byl první den, který jsem měla strávit na Pacifické hřebenovce. Poté, co jsem si sbalila batoh, jsem se vydala směrem k jižnímu začátku trailu. Bylo to 15 minut chůze, a když jsem tam došla, fotili se u monumentu symbolizující začátek jen dva nebo tři další hikeři. Byla jsem tady a celý mi to přišlo ještě naprosto neskutečný. Jedna dívka, která tam dorazila ve stejnou dobu jako já, mi udělala několik fotek, a já pak jí. Její jméno jak jsem se později dozvěděla je Brooke, pochází z Kalifornie, ale přestěhovala se do Washingtonu D.C. Začal jsem dělat první kroky,  když se Brooke ještě loučila se svou rodinou. Netrvalo ale dlouho a dohnala mě. Daly jsme se tedy do řeči a cesta tak rychleji plynula. Hned po první míli nás na druhé straně silnice (pro info byl za plotem) minul obrovský krocan. Toho jsem úplně netipovala jako první zvíře, které na hřebenovce spatřím, ale tak proč ne.

PCT značky ubíhaly a ubíhaly, teploty stoupaly a stoupaly. Jak mi řekla Brooke, tohle vedro tu bylo pro tento měsíc trochu netypické, ale ironicky jsem si poušť představovala přesně takhle, ne-li ještě s větším horkem. Čas od času jsme si udělaly přestávku ve stínu, napily se elektrolytů a pozorovaly oba jestřáby, supy a kolibříka, kteří tu byli v tuto dobu téměř jedinými aktivními tvory. Cestou jsme viděly jak před námi utíkají malé ještěrky, kterých jsme jak se pak později ukázalo, viděly snad tisíce. Během poledne se vedro stalo tak nesnesitelným, že jsme se rozhodli udělat si delší přestávku. Shodou okolností jsme si ulehli hned vedle stromu plného papoušků. Ti však nebyli původní, ale uprchli z místních domácností. O chvíli později jsem uviděla veverku. Byla ode mě vzdálená snad tři metry a vůbec se nebála. Odpočívala pod stromem kousek od nás, když jsme se zvedly a rozhodly se pokračovat. Během dne jsme minuli několik dalších turistů. Některé jsem si pamatovala z CLEEF kempu, jiní byli noví, ale všichni byli opravdu přátelští a často se zastavovali na kus řeči. Já a Brooke jsme dokonce předvedli takzvaný “trail magic” (=něco nečekaného, ale příjemného, co vás na stezce potká), když jsme nabídli vodu dalším dvěma hikerům, kteří si to s ní dost špatně nenaplánovali. Od začátku jsem si s sebou nesla asi 5 l vody, ale bylo tam k mému údivu hodně dalších hikerů, kterým voda docházela a to měli před sebou ještě několik kilometrů k dalšímu zdroji vody. Plánovala jsem, že to vezmu první den v poklidu, ale Brooke se zmínila, že by chtěla dojít k Hauser Creek, což by bylo celkem 24km za náš první den. Představa, že bych byla blízko u vody byla lákavá, a protože jsem ještě nebyla tak unavená, souhlasila jsem. V jednu chvíli, když jsme si to štrádovaly po stezce, jsem uviděla malého hada, který si razil cestu mezi kameny. Nebyl to chřestýš. Zatím ne. Jindy jsme zase zahlédli zajíce, jak běží mezi keři. V poušti je tolik života, pomyslela jsem si. Člověk by si myslel, jak nehostinná země musí poušť být, ale byla v ní i krása. Téměř celý den se nám naskýtaly úchvatné výhledy do okolí. Bylo tam tolik zeleně..některá místa mi až připomínala domov a Alpy 🙂

Když jsme dorazili k Hauser Creeku, bylo už 18:30.. téměř všechna místa byla obsazená. Jak nám brzo došlo, nebyly jsme jediní, koho myšlenka blízkosti vody napadla. Brooke si našla místo na postavení stanu a já se rozhodla pro spaní na kovboje alias spaní pod širákem. První noc a hned první spanil na kovboje na PCT. Doma jsem tak spala mnohokrát během letních táborů, ale spaní na kovboje v USA v poušti je přeci jen trochu jiné. Přefiltrovala jsem si vodu a když hodiny odbily půl deváté večer, všichni už byli ve stanech nebo spali taky na kovboje. Čas na trailu. To bylo něco, na co si tu velmi rychle zvyknu, pomyslela jsem si. Vždyť po 25 km se usíná takřka samo.