EN (for Czech scroll down)

After 12 hours we finally landed in San Diego..it was probably my longest direct flight thus far and well having the middle seat was definitely not a win. No matter how many differen sitting positions you try out, your legs will still hurt af.

When my backpack arrived among the last ones you will not believe how happy I was. Even the customs were way smoother than I expected..only showed them my passport, mentioned having my PCT permit and here I go America. The bus that was gonna bring me to my hostel was pretty easy to find and so was my super cool “Samesun” hostel near the Ocean Beach. Since I was already super exhausted from the night before, I decided to take a quick shower and call it a night and go to sleep. Even though it was only 7pm in San Diego, back home it was already 4am so falling asleep did not take me long at all.

Before heading down to CLEEF camp on Wednesday I do have a one full day in San Diego – Tuesday. First I finished my breakfast which was included and then I called my family for a bit. Afterwards I took my backpack and head for Ralph’s to do some more grocery shopping. Even though it was a 1,5 hour long walk I did choose to make a little detour to visit the local beach. Who would I be if I did not stop by the dog beach as well. Oh how I missed my boy Monty. When I got to Ralph’s I felt like Alice in Wonderland…not only I do not like grocery shopping in general but grocery shopping in a new supermarket, in the USA.. help was needed. Took me maybe two hours till I got everything I was looking for and finally left in one piece. The four smartwater bottles made my pack pretty heavy but well.. I did have to get used to the weight anyway. After I dropped off my pack at the hostel I decided to go to the Sunset Cliffs for the sunset and what a sunset that was.. definitely recommend everyone to visit that gorgeous area. I was amazed the whole time walking along the coast. I got back at around 7:30pm, enjoyed some tea and tortilla with tuna (typical hiker’s meal) but did not enjoy it that much..After it was time to go to sleep.

CZ:

Po 12 hodinách jsme konečně přistáli v San Diegu. Byl to zatím můj asi nejdelší přímý let a sedět na prostředním sedadle rozhodně nebyla výhra. Ať už vyzkoušíte nespočet poloh při sezení, nohy vás budou bolet tak jako tak.

Když můj batoh dorazil na páse mezi posledními, ohromně jsem si oddechla. Dokonce i celní kontrola proběhla mnohem hladčeji, než jsem čekala…jen jsem jim ukázal pas, zmínila se, že mám povolení na PCT trek a už si to štráduju skrz posuvný dveře do Ameriky. Autobus, který mě měl dovézt do mého hostelu, se dal najít celkem snadno a stejně tak i můj super cool hostel “Samesun” nedaleko Ocean Beach pláže. Protože jsem byla už dost vyčerpaná z předchozího večera, dala jsem si jen rychlou sprchu a šla spát. I když v San Diegu bylo teprve sedm hodin večer, doma byly už čtyři ráno, takže jsem během sekund usla a spala tvrdě jako špalek.

Než se ve středu vydám do kempu CLEEF, mám ještě jeden celý den v San Diegu – úterý. Nejdřív jsem spápla snídani, která byla zahrnutá, a pak jsem cinkla rodině do ČR, kde s časovým posunem +9 bylo šest večer. Následně jsem si vzala batoh a vyrazila do Ralph’s na dodatečný nákup potravin. I když to byla jen 1,5hod dlouhá procházka, rozhodla jsem se to vzít trochu oklikou a vzít to kolem místní pláže. No a kdo bych to byl, kdybych se nezastavila i na psí pláži. Pomyslela jsem hned na svého chlupáče Montyho. Když jsem došla k Ralph’s, připadala jsem si jako Alenka v říši divů… nejenže nemám ráda nakupování potravin obecně, ale nakupování potravin v novém supermarketu, v USA… no zabte mě. Trvalo mi snad dvě hodiny, než jsem sehnala všechno, co jsem hledala, ale naštěstí jsem vyvázla bez větší úhony. Kvůli čtyřem lahvím Smartwater byl můj batoh dost těžký, ale stejně jsem si na tu váhu musela zvyknout. Hodila jsem batoh na hostel a rozhodla jsem se jít podívat na západ slunce do Sunset Cliffs a panečku jaký západ slunce to byl..určitě všem doporučuji navštívit tu nádhernou oblast. Celou dobu chůze podél pobřeží jsem žasla. Vrátila jsem se kolem půl osmé večer, dala si čaj a tortillu s tuňákem (typické hiker’s jídlo),ale moc jsem si na tom teda nepochutnala…no a pak už byl čas jít spát.