EN (for Czech scroll down):

We woke up at 5:30am but I could have slept longer, didn’t sleep so well like I did some other nights but well I did know what I signed up for. We packed our packs and by 6:20am we were back on trail. After 5min my stomach started feeling really bad with some pretty bad cramps. No, it was not that time of the month but I soon figured that last night’s dinner was not the best choice. Two days ago when I had the same for the first time I did wake up in the middle of the night feeling uneasy. I had to take more breaks the first hour but the girls were so kind to have stuck with me the whole time. Ann gave me some charcoal and eventually it got better. Of course there were maybe a hundred other places I have imagined myself being at but I did push through and fight through it. After all, I have already been through so much that not just anything will stop me from continuing my journey. Today’s plan was about 16miles (26km) and even though it was mostly uphill it was honestly pretty okay after I started feeling better again. I did listen to my oldies playlist which helped a lot. At some point we were hiking through this place with huuuge rocks and it was amazing. Crazy how quickly the surroundings can change here.

In the afternoon we got to Mike’s place. It’s a stop that a lot of PCT hikers make especially since the water sources are pretty scarce on this stretch. Before we refilled the water we decided to check out that place as well. Oh my.. what a vibe haha. Super hipster and the yard was just full of everything and anything. Kind of felt like a different dimension where you could get stuck forever. We only had a hotdog, talked to some other hikers and then got back on trail since it was already 4pm and we still had 4 more miles (6,4km) to our tentsite. First half was uphill and even though we were carrying each 5l of water because we would dry camp (=no water source at the tentsite) it was not actually that bad. The downhill part, however, was definitely less fun since it felt like forever till we got down and most of the trail was completely covered with bushes so by the time we got to or spot for tonight we were scratched all over our legs. Thankfully , we did make it to our spot in one piece and found a good ground where all of our 4 tents would fit. We had a much needed dinner, pasta on my side (no more dried beans after this morning haha) and then got into our tents since some bugs were keeping us company. I could feel my feet a bit but in general I think my body is getting used to this current lifestyle and even Connie (my pack’s name) is slowly growing on me. 

CZ:

Vzbudily jsme se v 5:30 ráno, i když jsem si mohla ještě trošku přispat. Někdy se člověk holt nevyspí úplně dorůžova, ale tak věděla jsem, k čemu jsem se upsala. Sbalily jsme si batohy a v 6:20 jsme byly zpátky na trase. Po 5min mi začalo být celkem dost špatně od žaludku a do toho i docela silné křeče. Ne, nebylo to z důvodu konkrétního období v měsíci, ale brzy mi došlo, že včerejší večeře nebyla nejlepší volba. Dva dny předtím, kdy jsem měla poprvé to samé, jsem se probudila uprostřed noci s nepříjemným v žaludku. První hodinu jsem si musela dělat víc přestávek, ale holky byly tak hodné, že držely celou dobu tempo se mnou. Ann mi dala živočišné uhlí a nakonec se to naštěstí zlepšilo. Samozřejmě bylo asi milion dalších míst, kde bych si přála raději v tu chvíli být, ale kousla jsem se a překonala to. Koneckonců už jsem toho prožila tolik, že mě jen tak něco nezastaví v tom, abych pokračovala v téhle cestě. Dnešní plán byl asi 16mil (26km) a i když to bylo převážně do kopce, bylo to upřímně docela v pohodě poté, co jsem se začala zase cítit lépe. Poslouchala jsem svůj oldies playlist, což mě samozřejmě automaticky namotivovalo. V jednu chvíli jsme šly místem s obrovskými balvany a bylo to fakt úžasný. Je to tu neskutečný, jak rychle se tu může změnit krajina okolo vás.

Odpoledne jsme dorazili k Mikeovo místu. Je to zastávka, kterou dělá hodně hikerů na PCT, zejména proto, že na tomto úseku je docela málo zdrojů vody a u Mikea si ji můžete doplnit. Než jsme tomu tak učinily, rozhodly jsme se podívat i na to konkrétní místo. Panečku, to byla ale atmosféra. Super hipster místo a dvůr byl prostě plný všeho a co si člověk vzpomene. Trochu jsem si připadala jako v jiné dimenzi, kde by se člověk mohl zaseknout napořád. Daly jsme si jen hotdog, pokecaly s pár dalšími turisty a pak se vrátily zpátky na trail, protože už byly 4 odpoledne a my měly ještě 4 míle (6,4 km) k našemu místu na přenocování. První polovina byla do kopce a i když jsme si každá nesla 5l vody, protože jsme měly tábořit na suchu (=žádný zdroj vody u stanování), nebylo to vlastně až tak hrozné. Část z kopce dolů však byla rozhodně méně zábavná, nejenom, že nám to připadalo jako věčnost, ale většina stezky byla úplně zarostlá křovím, takže než jsme došly na místo pro dnešní noc, měly jsme poškrábané celé nohy. Naštěstí jsme se na místo dostaly jakžtakž v pořádku a našly jsme i fajn flek, kam se vešly všechny naše 4 stany. Daly jsme si tolik potřebnou večeři, těstoviny z mé strany (po dnešním ránu už žádné sušené fazole haha) a pak jsme zalezly do stanů, abychom se mohly schovat před nějakými brouky. Trochu jsem cítila nohy, ale celkově si myslím, že si moje tělo začíná zvykat na tento současný životní styl a i Connie (jméno mého batohu) mi pomalu přirůstá k srdci.