EN (for Czech scroll down): 

Neither was I cold nor I had to pee in the middle of the night! I slept like a baby, definitely one of the best nights I have had on trail thus far. All of the trail was to be downhill today but we were still about to lose almost 2000m in altitude and hike for around 16miles (26km) like yesterday. The trail was also snow free so we were pretty fast. Around noon we finally hit the 200 mile marker. That is 320km! We took there a little lunch break and tried cheering up Brooke since she was feeling a bit down. She was thinking about quitting but we tried to convince her to make it to Big Bear Lake with us and then decide whether to quit or not. There is a rule that you should never quit on your bad day. Today we sure noticed that we were back in the desert. San Jacinto peak was still in sight but it has gotten much warmer. I put on my shorts and sun cream again and soon it started being super hot. Crazy how the weather and surroundings around you change within few miles. Thankfully there were some clouds cruising in the sky so there were moments when the heat was a bit more bearable. At one point when Stefi was ahead of us I heard some kind of scream. When we got closer it became more clear. Another rattlesnake! Second one. This time it has already passed the trail, rattled just once very shortly and then crawled away. We went slightly off trail anyway just to keep our distance.

The last couple of miles of the day always feel never ending. Today we wanted to make it to our next water source where we could camp too. Well, we were not the only one with that plan. By the time we got there, there were already several tents set up. Definitely no space for four more tents. We refilled our water bottles and discussed our options. A hostel in Cabazon was an option or cowboy camping somewhere on the way. We were also thinking of having some Mexican food delivered since we were close to the Interstate highway. In the end we decided to continue hiking and possibly find a good spot for cowboy camping. After 5min we actually found a pretty flat spot, slightly windy but not as bad as that night after Julian. We decided to get some food tomorrow so we cooked our dinner, talked for a bit and then went to sleep. Third time cowboy camping for me!

CZ:

Ani mi nebyla zima, ani jsem nemusela čůrat uprostřed noci! Spala jsem jak zabitá, rozhodně jedna z nejlepších nocí, které jsem zatím na trailu zažila. Celá trasa měla být dneska z kopce, ale i tak nás čekalo téměř 2000 výškových metrů a asi 16 mil (26 km) chůze jako včera. Trail byl naštěstí dneska už bez sněhu, takže se nám hezky prášilo od bot. Kolem poledne jsme konečně dosáhly hranice 200 mil. To je 320 km! Daly jsme si tam malou pauzu na oběd a snažily se povzbudit Brooke, která se necítila psychicky úplně nejlépe. Přemýšlela, že nebude pokračovat, ale snažily jsme se ji přesvědčit, aby s námi došla alespoň k Big Bear Lake a pak až se rozhodla. Existuje pravidlo, že člověk by nikdy neměl končit, když má na trailu špatný den. Dneska už bylo na 100% jisté, že jsme zpátky v poušti. Vrchol San Jacinto byl stále na dohled, ale mezitím se už dost oteplilo. Znovu jsem si oblékla šortky, namazala opalovacím krémem a brzy mi začalo být zase mega teplo. Šílené, jak se počasí a okolí kolem vás změní během pár kilometrů. Naštěstí po obloze hezky pluly mraky, takže byly chvíle, kdy nám nebylo takové horko. V jeden okamžik, když nás Stefi předběhla, jsme najednou slyšely nějaký výkřik. Když jsme se přiblížily, bylo nám to všechno jasné. Další chřestýš! Druhý. Tentokrát už prošel přes trail, zachrastil jen jednou velmi krátce a pak se odplazil pryč. Trail jsme ale malinko pro jistotu obešly i tak.

Posledních pár kilometrů dne je vždy nekonečných. Dnes jsme se chtěly dostat k dalšímu vodnímu zdroji, kde bychom teoreticky měly mít také možnost kempovat. No, nebyly jsme ovšem jediné, kdo měl tento plán. Když jsme tam dorazily, už tam bylo postaveno několik dalších stanů. Rozhodně tam už nebylo místo pro další čtyři stany. Doplnily jsme si lahve s vodou a diskutovaly o našich možnostech. Jelikož jsme nebyly tak daleko od Cabazonu, byla tu možnost hostelu nebo spaní pod širákem někde v blízkosti. Přemýšlely jsme také o tom, že bychom si nechaly dovézt nějaké mexické jídlo, protože jsme byly blízko mezistátní dálnice. Nakonec jsme se ale rozhodly pokračovat dál a případně najít nějaké místečko pro spaní pod širákem. Po 5min se nám opravdu podařilo jedno takové najít, mírně foukalo, ale nebylo to tak hrozné jako tu noc po městu Julian. Rozhodly jsme se, že jídlo si objednáme až zítra, takže jsme si uvařily véču, chvíli si povídaly a pak šly spát. Pro mě už potřetí spaní pod širákem (na PCT)!