EN (for Czech scroll down):

Well, we thought we were ready for those washed out parts. The night got tiny bit chilly but was still relatively warm. The wind thankfully calmed down so I woke up at 5:30am nicely rested. It took us maybe 15min to find the trail again but thanks to the far out app, we found it. The first 6 miles (almost 10km) were nice and easy with the sun slowly getting to its peak. Around 10:30am we got to the part where the trail stopped existing because it was on a riverbank and most of it got washed away due to erosion. For about 5 miles (8km) we had to walk in a riverbed. There was only a small creek so a large part of it was dry but try walking on loose stones and sand for about 4-5 hours. Not so great, not at all. We enjoyed walking in that canyon for maybe the first 30 minutes. Since the rest was accompanied by an insane heat again, it was pure agony. At least we were walking along the creek that whole time so we did not have to carry a lot of water with us so Connie was pretty light today. I also taught the girls to wet their caps which stopped our heads from overheating and just made everything better. Of course we were taking water breaks and in general just taking it easy because this section was incredibly slow.

At around 4pm we got back on trail that finally reappeared next to the riverbank. Hallelujah. We picked up our pace and did 4 miles (6,5km) in 1,5 hour and 1544m in elevation! Because of the slower section we “only” did around 17 miles (28km) but it put us well on track since we needed to be in Big Bear City by Saturday evening. At 6pm we found a nice little tensite next to a small stream. Tonight I decided to set up my tent since it was supposed to be a bit chilly again (and we were cca 2500m high). Stefi did the same and Ann decided to cowboy camp so she could sleep a bit longer tomorrow morning. We had a great dinner – pasta in my case – and around 8pm went to sleep. It is actually pretty cool how our rhythm gets in sync with nature. We get up with the sunrise and go to sleep with the sunset. Also we moved for more than 9 hours so it is not like falling asleep would be a problem. Tomorrow there won’t be as much climbing but there is a long water carry ahead of us (15 miles = 24 km) but hopefully there will be a water cache on the way somewhere.

CZ:

Poupravím, myslely jsme si, že jsme na ty vymyté části trailu připravené. V noci se trochu ochladilo, ale stále bylo relativně teplo. Vítr se naštěstí uklidnil, takže jsem se probudila v 5:30 ráno pěkně odpočatá (moje staré já si klepe na čelo). Trvalo nám asi 15min, než jsme zase našly trail, především díky aplikaci Far out. Prvních 6 mil (skoro 10km) bylo pěkných a pohodových se sluncem, které se pomalu dostávalo na vrchol. Kolem 10:30 jsme se ovšem dostaly do části, kde trail přestal existovat, protože se nacházel na břehu řeky a většina z něho byla odplavena kvůli erozi. Asi 5 mil (8 km) jsme musely tedy jít v korytě řeky. Byl tam naštěstí jen malý potůček, takže velká část koryta byla suchá, ale zkuste jít po viklatých kamenech a písku asi 4-5 hodin. Nic moc, opravdu ne. Chůze v tom kaňonu nás bavila asi první kilometr, jelikož zbytek doprovázelo opět šílené vedro. Naštěstí jsme celou dobu šly podél toho potoka, takže jsme s sebou nemusely nosit moc vody –  Connie byla dnes alespoň celkem lehká. Taky jsem holky naučila namočit si kšiltovky, díky čemuž se nám nepřehřívaly hlavy a všechno bylo pak mnohem lepší. Samozřejmě jsme si dělaly picí přestávky a celkově jsme to dneska braly pomalu, protože tenhle úsek by rychleji snad ujít ani nešlo.

Kolem 16. hodiny jsme se konečně vrátily zpátky na trail, který se konečně objevil vedle břehu řeky. Haleluja. Zrychlily jsme tempo a 4 míle (6,5 km) jsme ušly za 1,5 hodiny a 1544 m v převýšení k tomu! Kvůli pomalejšímu úseku jsme dneska ušly “jen” asi 17 mil (28 km), ale i tak jsme byly na dobré cestě, protože za dva dny jsme mysely být v Big Bear City. V 18:00 jsme našly pěkné místečko na přespání u malého potoka. Tentokrát jsem se rozhodla postavit si stan, protože mělo být opět o něco chladněji (a taky jsme byly cca 2500m vysoko). Stefi si taky postavila stan a Ann se rozhodla spát pod širákem, aby si ráno mohla trochu přispat. Daly jsme si skvělou večeři – v mém případě těstoviny – a kolem 20. hodiny šly na kutě. Je vlastně docela fajn, jak se náš rytmus postupně sladil s přírodou. Vstáváme s východem slunce a jdeme spát se západem. Je pravda, že jsme se dneska hýbaly více než 9 hodin, takže usínání opravdu nebylo tak těžké. Zítra nás nečeká tolik stoupání, ale zato nás čeká dlouhé nošení vody (15 mil = 24 km). Doufáme, že snad bude někde po cestě keška s vodou.