DAY 3: No need to rush

EN (for Czech scroll down):

I woke up before my alarm. Again. At 5.30..Whaaat. And I did not even feel like I wanted to continue sleeping. I slowly started packing my stuff, at 6.20am me, Brooke and Ann were back on trail. This morning was a bit colder compared to the other ones so we were quite fast. At our next water source we took a break to refill our water bottles and then continued. The sun was slowly starting to remind us its there and water breaks were becoming more frequent. At noon we decided to take a longer break in the shadow since the rest of the trail was going to be mostly uphill in the direct sun. Compared to two previous days where I was using my sun umbrella and found it extremly useful, this day the heat was somewhat a little bit more bearable and I managed it without. Most of the day we would meet the same faces as we all were taking breaks from the heat now and then. After our break we pushed to the next water source which turned out to be a great tentsite as well. Even though it was only 2pm we decided to stay there. We set up the tents and Ben, also a local who we were seeing since day one, joined us as well. I washed some of my clothes and hang it on a tree to dry. I also caught up on some journaling, dug my fist cat hole and had a very tasty hummus,chick peas,tofu combo for dinner. Life is good. Life is simple and I am slowly but surely geting used to these trail routines. Oh and even though we finished at 2pm, we managed walking for 17km today which makes it 60km in total in three days…could be worse right?

CZ:

Probudila jsem se před budíkem. Znovu. V 5:30…Cože? A ani se mi nechtělo dál spát. Pomalu jsem si začala balit věci a v 6.20 jsme já, Brooke a Ann byly zpátky na trailu. Dnešní ráno bylo ve srovnání s ostatními trochu chladnější, takže nám to utíkalo raz dva. U dalšího vodního zdroje jsme si udělaly přestávku na doplnění vody a pak jsme pokračovaly dál. Slunce se nám pomalu ale jistě začínalo připomínat a naše přestávky na vodu byly stále častější. V poledne jsme se rozhodly udělat si delší přestávku ve stínu, jelikož zbytek trasy měl být převážně do kopce na přímém slunci. Oproti dvěma předchozím dnům, kdy jsem používala slunečník proti slunci skoro celé odpoledne (a shledala jsem ho v mém případě nesmírně užitečným), dnes bylo vedro poněkud snesitelnější a zvládla jsem to i bez něj. 

Po dalších a dalších kilometrech jsme se dostaly k dalšímu vodnímu zdroji, který se ukázal být také skvělým stanovištěm. I když byly teprve dvě hodiny odpoledne, rozhodly jsme se zůstat na noc tady. Postavily jsme si stany a zanedlouho se k nám přidal i Ben, také místní, kterého jsme míjely od prvního dne. Vyprala jsem si nějaké oblečení a pověsila ho na strom, aby uschlo hezky na sluníčku. Také jsem si dopsala co se stalo za posledních pár dnů, vykopala jsem si první kočičí díru a k večeři jsem si dala velmi chutnou kombinaci humusu, cizrny a tofu. Život je fajn. Život je jednoduchý a já si pomalu, ale jistě zvykám na tyhle stezkové rutiny. A i když jsme skončily už ve 14 hodin, zvládly jsme dnes ujít 17 km, což je celkem 60 km za tři dny… mohlo to být horší nebo ne?


Posted

in

by

Tags:

Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *