EN (for Czech scroll down):

It is funny how more or less easy waking up early has become. Usually I am not a morning person at all and would do anything to sleep in but since we usually go to sleep between 8-9pm it is no problem getting up at 5am or 6am. Still, I think unless you really need to, waking up before 9am should be illegal. Today the trail started nice and flowy for the first 3 miles (4,8km) and then we had a climb for about 4 miles (6,4km). I got in my rhythm, put some music in my ear (just one!) and somehow actually enjoyed it more than I expected. I must say though, climbs are much more bearable in the morning or before it is really hot. We were doing good miles and before 1pm we have already done 14 miles (almost 23km). There was a rumor that at mile 420 (yes I know) was supposed to be trail magic but only until 1:30pm. Well, we were in luck because there was another one that was just starting.

The guy who prepared all the treats for hikers and had a music box with some reggae tunes was Marco. He even got slices of pizza for us! We stayed there for about two hours and enjoyed the good vibes although one thing happened that kind of changed everything for us. We knew Brooke was feeling down mostly because of her ankle pain. Unfortunately, shortly after she got to the trail magic she had decided to get a ride to Acton where she would take the train back home. Me, Ann and Stefi were naturally super sad that she was leaving. After all, me and Brooke met each other already at the southern terminus and spent everyday together since. So even though I was having a great day this was definitely a bittersweet moment having to say goodbye to one of our ZABS’s member! I’m going to miss Brooke and her energy that is for sure. At 3:30pm we left the trail magic and walked up the hill for 2,5 more miles (4km) to get to our tentsite. It turned out to be the best camping spot yet. We had an amazing 360 degree view and the sunset was just spectacular. I can’t wait to see the sunrise as well. Sucks Brooke wasn’t there with us to enjoy it all.

CZ:

Je zvláštní, jak se časné vstávání stalo víceméně naším každodenním chlebem. Obvykle vůbec nejsem ranní ptáče a udělala bych cokoli, abych si mohla přispat, ale protože obvykle chodíme spát mezi 20. a 21. hodinou, není pro mě vlastně moc problém vstát v 5 nebo 6 hodin ráno. Přesto si ale myslím, že pokud nemusíte, mělo by být vstávání před devátou hodinou ranní nezákonné. Dneska byl trail první 3 míle (4,8 km) pěkně plynulý a pak nás čekalo asi 4 míle (6,4 km) stoupání. Postupně jsem se dostala do svého rytmu, pustila si do ucha hudbu (jen jednoho samozřejmě!) a nějak jsem si to vlastně užila víc, než jsem čekala. Musím ale říct, že stoupání jsou mnohem snesitelnější ráno nebo než je opravdu horko. Kilometry se nám dařily a před 13. hodinou jsme měly za sebou už 14 mil (téměř 23 km). Říkalo se, že na 420. míli (ano, já vím) má být trail magic, ale jen do 13:30 hodin. No, měly jsme to štěstí, protože tam bylo  další trail magic, kreré právě začínalo.

Chlapík, který připravoval všechny dobroty pro nás hikery s repráčekm a s reggae hudbou, byl Marco. Dokonce pro nás měl i pizzu! Zůstaly jsme tam asi dvě hodiny a užívaly si dobrou náladu, i když se stala jedna věc, která pro nás všechno tak trochu změnila. Věděly jsme, že se Brooke cítí sklesle převážně kvůli její bolesti kotníku. Poté, co se k nám připojila u trail magic jsem se dozvěděly, že se nechá odvézt do Actonu, odkud pojede vlakem domů. Já, Ann a Stefi jsme byly samo sebou dost smutné, že odjíždí. Koneckonců já a Brooke jsme se potkaly už na samotném začátku trailu, a od té doby jsme spolu trávily každý den. Takže i když jsem měla skvělý den, rozhodně to byl hořkosladký okamžik, když jsem se musela rozloučit s jednou z členek naší ZABS skupinky. Brooke a její energie mi budou určo chybět. V 15:30 jsme opustily trail magic a vydaly se vzhůru do kopce ještě 2,5 míle (4 km), abychom se dostaly k našemu stanovému místečku. Ukázalo se, že to bylo zatím nejlepší místo na stanování. Měly jsme tam úžasný 360stupňový výhled a západ slunce byl prostě úchvatný. Už se nemůžu dočkat, až uvidím i východ slunce. Škoda jen, že u toho už s námi nebude Brooke.