EN (for Czech scroll down):

Since the days were getting hotter and hotter again we decided to get up a bit earlier and leave by 7am. We planned on doing around 17-18 miles (cca 30km) so not a huge day. Even though we are all pretty done with the desert by now we still enjoy all the different views we have been getting every day. I feel very grateful and lucky to be even out here. Overall the trail has definitely exceeded my expectations so far and there has not been a day when I would think about quitting. On the contrary, I sometimes wish to stop the time because I feel like everything is happening way too fast with now being on trail for 40 days (!). One third is almost finished if I consider completing the PCT in circa 150 days. I know a lot of people would say it is a long time and honestly maybe even more than a month would ve too much for some people but time really is relative and for me up to 6 months is exactly what I need to put everything in perspective. Everything and anything I have been thinking about the past year. I guess the last year in my twenties is kind of hitting me.

Now on a different note. I tripped and fell today. I was listening to a podcast about physiotherapy and exercises on trail when my left foot got a bit more on the edge of the trail and I stepped into a little hole. I scratched my right knee a tiny bit but other than that nothing happened. Thank god. Normally I am pretty good at multitasking but the sun got quite unbearable again and you know I don’t function that great in the heat. Around 1pm we decided to take a lunch break and wait out the biggest heat. There also happened to be a trail magic so we got a soda and a cheese toast. Around 4pm we unfortunately had to get going and did almost 4 more miles (6,4km) till we got to our tentsite that was actually more like a dirt road. We tried looking for a nicer spot to camp but couldn’t find any and honestly we were already pretty hungry. Well F it, we decided to cowboy camp on the side of the road. 

CZ:

Protože dny byly stále teplejší a teplejší, rozhodly jsme se vstát o něco dříve a vyrazit v 7 hodin ráno. Měly jsme v plánu ujít asi 17-18 mil (cca 30 km), takže žádný zas tak velký den. I když už jsme všechny docela vyčerpané pouští, stále si užíváme všechny ty různé výhledy, které se nám každý den naskýtají. Cítím se vlastně velmi vděčná a šťastná, že jsem vůbec tady. Celkově trail zatím rozhodně předčil má očekávání a nebyl den, kdy bych přemýšlela o tom, že to vzdám. Naopak, někdy si přeji spíš zastavit čas, protože mám pocit, že se všechno děje příliš rychle, když jsem teď na trailu už 40 dní (!). Třetina je téměř hotová, pokud budu uvažovat o dokončení PCT za cca 150 dní. Vím, že spousta lidí by řekla, že je to dlouhá doba a i více než měsíc je pro někoho moc, ale čas je opravdu relativní a pro mě je 6 měsíců přesně to, co jsem potřebovala, abych si všechno tak nějak srovnala. Asi na mě doléhá poslední rok před 30.

A teď trošku z jiného soudku. Dnes jsem zakopla a upadla. Poslouchala jsem podcast o fyzioterapii a cvikách na trailu, když se mi levá noha dostala trochu víc na okraj trailu a já šlápla do malé díry. Trochu jsem si odřela pravé koleno, ale jinak se mi vlastně nic nestalo. Díky bohu. Normálně jsem docela dobrá v multitaskingu, ale slunce bylo zase dost nesnesitelné a to víte, že v horku prostě moc nefunguju. Kolem 13. hodiny jsme se rozhodly dát si pauzu na oběd a přečkat to největší vedro. Náhodou tam bylo další trail magic, takže jsme si daly kolču a toast se sýrem. Kolem 16. hodiny jsme bohužel musely vyrazit a ujít ještě skoro 4 míle (6,4 km), než jsme se dostaly k našemu místečku nebo vlastně spíš k polní cestě. Snažily jsme se najít nějaké lepší místo na táboření, ale žádné jsme nenašly a upřímně řečeno už jsme měly docela hlad a začínalo být celkem pozdě. No péct na to, rozhodly jsme se si prostě ustlat pod širákem na kraji té cesty.