EN (for Czech scroll down):

This morning we were able to get a ride from the same trail angel that drove us to Tehachapi two days ago. I must say this town was the best one yet when it comes to the kindest trail angels. Our packs were yet again quite heavy with all the food and water. When we got out of the car it was actually quite chilly and super windy so that was nice since the next stretch is really exposed. Today this guy we have been seeing on trail – Lorenz from Germany – has joined us. His tramily decided to spend one more day in Tehachapi but he wanted to get back on trail already. We had to do 8 miles (12,8km) to get to the next water cache where we had to filled up all of our bottles since the next water source was 13 miles away (20,8km). “Thankfully” since we were still partly going through the wind farm today it was super windy the whole time so it wasn’t actually that warm which means we didn’t have to drink that much. At some spots the wind was almost unbearable since the trail was crossing some wind tunnels. It even threw me off trail couple of times. During 1pm Lorenz and Stefi found a super nice lunch spot where we took a break.

Afterwards we only had around 2 more miles (3,2km) left of our pretty long climb. If it wasn’t for the wind it would have been way easier but the direct wind was slowing us down. Eventually we made it to the top and for the next four days the terrain seems more or less chill. Once Connie gets lighter again it will be way more fun. I just gotta eat all of the food I packed for myself. Around 5:30pm we found a nice spot for tonight and me and Stefi set up our tents. Lorenz and Ann decided to cowboy camp but I was kind of missing sleeping in my tent to be honest. We made ourselves dinner and after we played some cards again. Super happy I brought them with me! Tomorrow we have around 16 miles (20,6km) which is quite chill compared to today’s  21,5 miles (34,5km). All in all it feels good to back on trail again.

CZ:

Dneska ráno nás hodil zpátky na trail stejný trail angel, který nás před dvěma dny dovezl do Tehachapi. Musím říct, že tohle město bylo zatím nejlepší, co se týče těch nejlaskavějších trailových andělů. Naše batohy byly opět dost těžké se vším tím jídlem a vodou. Když jsme vystoupili z auta, bylo docela chladno a větrno, takže to vlastně nebylo úplně na škodu protože další úsek je opravdu exponovaný. Dneska se k nám přidal jeden kluk, kterého jsme na trailu poslední dny vídaly celkem často – Lorenz z Německa. Jeho trailová rodinka se rozhodla strávit v Tehachapi ještě jeden den, ale on už se chtěl vrátit na trail. Museli jsme urazit 8 mil (12,8 km), abychom se dostali k další kešce s vodou, kde jsme museli naplnit všechny lahve, protože další zdroj vody byl vzdálený 13 mil (20,8 km). „Naštěstí“, jsme i dneska ještě částečně procházeli větrnou farmou, takže díky větru vlastně nebylo tak teplo, což znamená, že jsme neměli zas takovou žížu. Na některých místech byl ale vítr téměř nesnesitelný, protože trail křižoval i několik větrných tunelů. Párkrát mě to dokonce trošku vyšouplo z trailu. Kolem 13.hodiny Lorenz a Stefi našli příjemné místo na oběd, kde jsme si dali pauzu.

Odpoledne nám už zbývaly jen asi 2 míle (3,2 km) z našeho docela dlouhého stoupání. Nebýt větru, bylo by to mnohem snazší, ale přímý vítr nás dost zpomaloval. Nakonec jsme to zvládli až nahoru a další čtyři dny by pak měl být trail víceméně na pohodu. Jakmile bude Connie zase o něco lehčí, půjdu zase s větrem o závod. Musím jen sníst všechno to jídlo, které jsem si na tenhle úsek sbalila. Kolem půl šesté jsme našli pěkné místo pro dnešní noc a já se Štefi jsme si postavily stany. Lorenz a Ann se rozhodli pro spaní pod širákem, ale mně se po spaní ve stanu upřímně řečeno docela stýskalo. Udělali jsme si večeři a po ní jsme si zase zahráli karty. Mám fakt radost, že jsem si je vzala s sebou! Zítra nás pak čeká asi 16 mil (20,6 km), což je oproti dnešním 21,5 mil (34,5 km) docela pohodička. Celkově je to zase moc fajn pocit být zpátky na trailu.