EN (for Czech scroll down):

Since we organized a trail angel to give us a ride at 6am, we had to get up at 5am already. Super early I know. I took a quick shower hoping it would wake me up but no success. My feet were still quite sore so I took an ibuprofen. The trail angel arrived at 6am on the dot and after 20min we were back on trail. Today was still supposed to be hot but thankfully the sun was still behind the mountain once we started hiking. We only had food for two days but almost 4 liters of water so the packs were still heavy. In 2,5 days we will make it to Kennedy Meadows – the official ending of the desert section. Still feels unreal to be even writing it down but today we’ve passed 666 miles (1 065,6km) and that means we have done 25% of the whole PCT. Like I said, unreal. Even the days are flying so fast. Like us sometimes.

We were all pretty tired today and the heat wasn’t really helping. During our lunch break we all took a little nap and then continued. It was also first day on trail with my new shoes and I must say they feel quite nice. Hopefully my feet – heels specifically – will get better since there’s more cushioning again and I even got some heel lifters from Ann. Next time I need to change the shoes a bit earlier otherwise the heel pain will be slowing me down. It is something I can deal with but once there is a physical discomfort it definitely messes up with the mental aspect a bit as well and unless there is something really serious, I don’t want to quit earlier. I still have 75% to go. In the afternoon we heard our first thunderstorm in the distance but luckily we weren’t caught up in it. Before 6pm we arrived to our tensite – again, there were some other hikers as well – but this time all of us set up their tents because there were a lot of mosquitoes all around us. Okay mostly around Ann and Stefi (hoping taking B-complex somehow made me undesirable to their liking).  We quickly ate our dinner, I stretched my feet and then it was finally bedtime.

CZ:

Jelikož jsme měli domluveného trail angela, aby nás hodil v 6 hodin ráno zpátky na trail, museli jsme vstát už v 5 hodin. Dóst brzo, já vím. Dala jsem si rychlou sprchu v naději, že mě to probudí, ale bez úspěchu. Nohy mě pořád dost bolely, tak jsem si pro jistotu vzala ibuprofen. Trail angel dorazil přesně v 6 hodin a po 20 minutách jsme byli zase zpátky na trailu. Dnes mělo být ještě horko, ale naštěstí bylo sluníčko ještě schované za horami. Jídlo jsme měli jen na dva dny, ale nesli jsme skoro 4 litry vody, takže batohy byly pořád těžké. Za 2,5 dne dojdeme do Kennedy Meadows – oficiální konec pouště. Pořád je to neskutečný pocit, že to vůbec píšu, ale dnes jsme ušli už 666 mil (1 065,6 km) a to znamená, že máme za sebou 25 % celé PCT. Jak jsem řekla, neskutečné. I ty dny letí tak rychle. Stejně jako my někdy.

Všichni jsme dneska byli nějak unavení a horko nám moc nepomáhalo. Během polední pauzy jsme si všichni trochu zdřímli a pak jsme pokračovali. Byl to také první den na trailu s mými novými botkami a musím říct, že se v nich cítím docela dobře. Doufám, že se mi paty zlepší a větší odpružení v botách bude ku prospěchu. Příště musím boty přezout o něco dřív, jinak mě bude bolest pat brzdit. Je to něco, s čím se dokážu vypořádat, ale jakmile se objeví fyzické nepohodlí, rozhodně to trochu zamává i s tou psychickou stránkou, a pokud to není něco opravdu vážného, nechci skončit s trailem dříve. Ještě mi zbývá 75%. Odpoledne jsme v dálce zaslechli první bouřku, ale naštěstí nás nezastihla. Před šestou večerní jsme dorazili k našemu kempovacímu místečku – opět tam bylo i několik dalších hikerů -, ale tentokrát jsme si všichni postavili stany, protože všude kolem nás byla spousta komárů. Dobře, hlavně kolem Ann a Stefi (doufám, že když jsem před trailem brala ten B-komplex, že jsem se jim nějak stala nežádoucí). Rychle jsme se navečeřeli, já si protáhla nohy a pak byl konečně čas jít spát.