EN (for Czech scroll down):

This morning I woke up at 5:20am.. still surprised by the fact that I am actually able to wake up that early at all haha. I packed all of my stuff and got a head start since I was going to a bit slow. The rash has almost displaced (knock knock) but the heel was still sore. First half a kilometer was uphill but afterwards it was mostly flat. When I got to the next water source I took a break and waited for Brooke and Ann. My heel has gotten way better by then which was a huge relief for me. After I filtered some water and ate my snacks the girls came and we chilled for maybe another 20min. When we got back on trail, the path has gotten more technical and pretty narrow at times but it reminded me a lot of trails we have in the Alps. I enjoyed the bigger challenge of minding your steps. It has also gotten hotter and hotten so we were doing more water breaks as well. The last 5km stretch was rough. Mostly flat terrain but really really hot. We passed plenty of cactuses but not much shade to hide in. After almost 23km we made it to Scissors Crossing where we had to hitch to Julian. Our first hitch on the PCT!

It did not take us long at all – thankfully – within the first 5min a nice lady with a kiddo pulled over and took us to Julian. She did not ask for any donations but we left a 20 in the car anyway. We were just really glad that after another pretty exhausting day we finally made it to Julian and our hotel where we were going to stay for two nights. After we checked in we took each a long warm shower and finally took the dirt off of our legs. Six days without a shower definitely took its toll. Then it was time to eat! We decided to go to the local Mexican restaurant and what a great decision that was. It was sooo delicious. Beans, rice, nachos, veggies, potatoes, chicken, … plus an iced cold margarita. Well deserved tho! Doing more than 50km in two days wasn’t the smartest decision but the longer water stretches kind of make you doing more kilometers. After filling up our stomachs we checked out Julian a bit (very small town with basically one main street) and then went back to our hotel where we did laundry and took some rest. I also took another shower haha and then did some journaling. What a luxury it is to be lying in an actual bed! 

CZ:

Ráno jsem se probudila v 5:20.. nestačím se divit, jak brzo jsem schopná se probudit haha. Sbalila jsem si všechny věci a dala si náskok před Brooke a Ann menší náskok, aby si Achillovka stihla trošku navyknout na další den chůze. Vyrážka téměř zmizela (ťuk ťuk), ale pata byla pořád namožená. První půlkilometr byl do kopce, ale pak už to bylo většinou po rovině. Když jsem došla k dalšímu zdroji vody, udělala jsem si přestávku a počkala na Brooke s Ann. Za tu dobu se mi pata už o dost zlepšila, což pro mě byla obrovská úleva. Poté, co jsem si přefiltrovala vodu a snědla svačinu, přišly holky a odpočívaly jsme se snad ještě dalších 20min. Když jsme se vydaly zpátky na cestu, trail se stal o trochu víc techničtějším a místy byl celkem úzký. Hodně mi připomínal traily, které máme v Alpách. Líbila se mi ta větší výzva, kdy si člověk musí dávat pozor na to, kam šlape. Postupně bylo i větší horko, takže jsme dělaly i více picích přestávek. Poslední pětikilometrový úsek byl pak celkem drsný. Většinou rovinatý terén, ale zato opravdu velké horko. Míjely jsme spoustu kaktusů, ale stínu, kam bychom se mohli schovat, moc nebylo. Po necelých 23km jsme došly na Scissors Crossing, kde jsme si musely stopnout nějaké auto do městěčka Julian. Náš první stop na PCT!

Štěstí nám přálo a během prvních 5 minut zastavila milá paní s dítětem a odvezla nás až k našemu hotelu Julian lodge. Nechtěla po nás žádný příspěvěk, ale stejně jsme jí nechaly v autě dvacet dolarů. Byly jsme opravdu rády, že jsme po dalším dost vyčerpávajícím dni konečně dorazily do Julianu a do našeho hotelu, kde jsme měly v plánu zůstat dvě noci. Po ubytování jsme si daly každá dlouhou teplou sprchu a konečně jsme se sebe sundaly všechnu špínu. Šest dní bez sprchy si rozhodně vybralo svou daň. No a pak přišel čas na jídlo! Rozhodly jsme se zajít do místní mexické restaurace a panečku, bylo to tam opravdu vynikající. Fazole, rýže, nachos, zelenina, brambory, kuře, … a k tomu krásně vychlazená margarita. Zasloužený! Ujít více než 50km za dva dny nebylo sice nejchytřejší rozhodnutí, ale delší zdroje vody vás tak nějak nutí dělat více kilometrů. Po naplnění žaludků jsme si trochu prohlédly Julian (velmi malé městečko v podstatě s jednou hlavní ulicí) a pak se vrátily do hotelu, kde jsme si konečně vypraly oblečení a odpočinuly si. Taky jsem si dala další sprchu, haha, a pak jsem si ještě psala deník. To je mi ale luxus ležet ve skutečné posteli!