EN (for Czech scroll down):

After summiting the San Jacinto Peak we spent one more night at the Idylwilld Inn but on Saturday (DAY 17) we had to checkout and get to our airbnb. In the morning I managed to call my family and finish yesterday’s pasta for brunch and at 11am we left our cabin. We could leave our packs at the front desk and visit the “trail days” festival. It was rather small but this was only the second year it has been taking place so probably will get bigger in time. We also did some last minute groceries where I could get few more stuff for the next 6 days of food that I will be carrying (Connie is heavy af btw.). Afterwards we grabbed a coffee – in my case matcha latte – and a pizza which we would eat in the evening. Meanwhile it started raining so we were trying to organize a trail angel to give us a ride to the airbnb. Unfortunately, we could not find anyone so we had to walk and tried to get a hitch. Brooke managed to get a ride with the first car that passed her and me, Ann and Stefi waited maybe 2 more minutes till two lovely local ladies gave us a ride as well. We were really really grateful. The airbnb was super cozy! We got some tea, lit up a candle and sat by the fireplace. Total hygge. After a long discussion and checking out the forecast we decided to get up at 7am and see if we go back on trail or if we stay for one more night. After all, it was supposed to be way below zero Celsius with some snow showers in the mountains on top of that. 

On a Sunday morning we woke up already before 7am and it felt honestly like a Christmas morning. There was snow outside and around 0 degrees Celsius! We decided not to take any unnecessary risks and stay one more night. There were also some rain showers forecasted so it was the right call. After all, there is really no rush. Canada isn’t going anywhere. I went back to bed and slept maybe till 9am. Afterwards, I continued binge watching Ranson Canyon (not that bad), took an amazing bath and just enjoyed being in a horizontal position on a super comfy sofa. Stefi and Brooke walked to the town for some more groceries and Ann finally took a photo of her PCT gear. Tomorrow we are 100% going back on trail. It should get sunny again and much warmer as well. Honestly, we were all getting super restless as well so we were just happy to go back on trail. Rest is undoubtedly important but doing nothing does get boring after some time.

CZ:

Po zdolání vrcholu San Jacinto Peak jsme strávily ještě jednu noc v hotelu Idylwilld Inn, ale v sobotu (17. den) jsme se musely přesunout do našeho airbnb. Ráno jsem ještě stihla cinknout rodině a dojíst včerejší těstoviny a v 11 hodin jsme se zapakovaly. Batohy jsme si mohly nechat na recepci a omrknout pak ještě “Trail Days” festival. Byl poměrně malý, ale konal se teprve druhým rokem, takže se určitě časem rozroste. Následně jsme si ještě nakoupily nějaké potraviny, včetně pár věcí, které mi ještě chyběly na dalších 6 dní, které budu nosit (Connie je teď opravdu těžká btw.). Zastavily jsme se ještě na kafčo – v mém případě matcha latte – a pizzu, kterou si dáme večer. Mezitím začalo dost pršet, takže jsme se snažily zorganizovat trail angela, který by nás mohl svézt k našemu airbnb, které bylo od centra vzdálené asi 30min chůze. Bohužel jsme nikoho nenašly, takže jsme musely jít pěšky a zkusit stopovat. Brooke se podařilo stopnout první auto, které ji minulo, a já, Ann a Stefi jsme čekaly ještě asi 2 minuty, než nás dvě milé místní dámy také svezly. Byly jsme jim opravdu moc vděčné. Airbnb bylo ták útulné! Uvařily jsme si čajdu, zapálily svíčku a sedly si ke krbu. Totální hygge. Po dlouhé diskuzi a kontrole předpovědi jsme se rozhodly, že v sedm ráno vstaneme a uvidíme, jestli se vrátíme na trail, nebo jestli zůstaneme ještě jednu noc. Přece jen mělo být hodně pod nulou a na ve vyšších polohách měly být i sněhové přeháňky. 

V neděli ráno jsme se probudily už před sedmou hodinou a připadala jsem si upřímně jako o Vánocích. Venku byl sníh a kolem 0 stupňů! Rozhodly jsme se zbytečně neriskovat a zůstat ještě jednu noc. Předpověď hlásila opět i dešťové přeháňky, takže to bylo správné rozhodnutí. Koneckonců, opravdu není kam spěchat. Kanada se nikam nechystá. Vrátila jsem se do postele a zchrupla si až do 9. Pak jsem pokračovala ve sledování Ransonova kaňonu (není to tak špatné), odpoledne jsem si dala úžasnou koupel a celkově jsem byla spoko, že jsem v horizontální poloze na superpohodlné pohovce. Stefi a Brooke šly do města pro pár věcí a Ann si konečně vyfotila se svou PCT výbavou. Zítra se stoprocentně vracíme na trail. Mělo by být zase slunečno a taky mnohem tepleji. Upřímně řečeno, už jsme taky všechny začínaly být super neklidné, takže jsme byly rády, že se vrátíme na trail. Odpočinek je nepochybně důležitý, ale nicnedělání po nějaké době omrzí.